♪ WILFERSDORF: ŘEDITELÉ ŠKOL VYTVÁŘEJÍ MELODIE PRO CELÝ SVĚT ♪
Tato digitální výstava je součástí cyklu „Místa hudby“. Věnuje se významu ředitelů škol ve Wilfersdorfu pro zachování místní hudební kultury a zároveň představuje jejich nejznámější zástupce, prezentuje notové sešity a partitury a zve k nahlédnutí do online sbírky.
Městys Wilfersdorf je známý především díky tomu, že se zde nachází zámek knížat z Lichtenštejna. Ponoříte-li se do prohlížení sbírky vlastivědného muzea ve Wilfersdorfu, pak zjistíte, jak velký význam měli místní ředitelé škol pro historii hudby v Dolním Rakousku. Byli totiž nejen pedagogové, ale také hudebníci a sbormistři, a svým působením formovali hudební život regionu.
Vzdělání a hudba: tradice od 16. století
Existence školy ve Wilfersdorfu je doložena již od roku 1565. Roku 1617 převzal patronát kníže z Lichtenštejna, školmistra zaměstnávali společně patron a farář. Školmistrovy pevně stanovené povinnosti zahrnovaly vedle klasické výuky také kostelnické služby, zapisování desátků během vinobraní, zvonění a povětrné zvonění, službu ve sboru a hudbu.
Lichtenštejnové církevní hudbu vědomě podporovali. Byli vychováváni v kulturně vyspělé cizině a znali hodnotu vzdělání a hudby. Tuto tradici dále rozvíjeli tím, že založili ve Wilfersdorfu školu – a to navzdory odporu místního faráře. Tuto školu pak navštěvovaly také děti z Mistelbachu, který dnes leží přibližně deset kilometrů odsud. Hudba vždy tvořila důležitou, centrální součást učebního plánu.
Jak byl školmistr za všechny tyto činnosti odměňován? Kronika z roku 1779 například dokládá, že dostával čtyři měřice pšenice, patnáct měřic obilí, dvě měřice kuchyňských naturálií a šest fůr dřeva.
Anton Haizinger (1796–1869): vystupoval s Lisztem a Beethovenem
Anton Haizinger, syn školmistra z Wilfersdorfu Johanna Paula Haizingera a jeho manželky Klary (roz. Huglinové) dostával od otce již v raném věku lekce zpěvu a hry na klavír. Jeho otec byl zároveň sbormistrem a varhaníkem. Jako chlapec se účastnil kostelních hudebních vystoupení a hostoval s nimi rovněž v sousedních obcích. Po absolvování učitelského studia v Korneuburgu (1804) byl otci při ruce jako školní pomocník, než v roce 1821 debutoval jako dramatický tenorista v divadle Theater an der Wien (Divadlo na Vídeňce), načež opustil učitelské povolání.
Kolem roku 1822 přešel do vídeňského Kärntnertortheater (Divadlo u Korutanské brány), v roce 1823 následovala hostování v Praze a Prešpurku (dnešní Bratislavě) a vystoupení v Redutovém sále (Redoutensaal) v Hofburgu, kde jedenáctiletý Franz Liszt (1811-1886) odehrál klavírní koncert, při kterém Haizinger účinkoval ve vokálním kvartetu.
Haizinger zpíval 7. května 1824 při vídeňské premiéře úryvků z „Missa solemnis“ Ludwiga van Beethovena (1770–1827) v Kärntnertortheater, premiéru dirigoval sám slavný skladatel.
V letech 1825 až 1850 působil jako velkovévodský dvorní a komorní pěvec v Karlsruhe
a absolvoval úspěšná turné do Frankfurtu, Stuttgartu, Mannheimu a Karlsruhe. Současníci chválili jeho melodický hlas a vášnivé vystupování.
V roce 1827 se Haizinger oženil s dvorní herečkou Amalií Morstadtovou, která v roce 1845 přešla do vídeňského Burgtheater (Hradní divadlo). K padesátinám jí Johann Baptist Reiter namaloval portrét, který se dnes nachází v Zámeckém muzeu v Linci.
Anton Haizinger zemřel 31. prosince 1869 v Karlsruhe.
Jakob Wilhelm Rauscher (1800–1866)
Tenorista Jakob Wilhelm Rauscher, narozený v roce 1800 ve Wilfersdorfu, byl angažován na dvorní scénu ve Stuttgartu a slavil v Německu velké úspěchy. Biografických záznamů existuje jen málo: Křestní matrika ve Wilfersdorfu zaznamenává jeho křest v dubnu 1800; zemřel 17. listopadu 1866 ve Stuttgartu.
Paul Böhs (1814–1892)
Paul Böhs, narozený v roce 1814 v Kettlasbrunnu (dnes katastrální obec Mistelbach), nastoupil 21. listopadu 1849 do učitelského úřadu ve Wilfersdorfu. V roce 1877 odešel do důchodu s penzí 900 zlatých; v roce 1878 obdržel Stříbrný kříž s korunou za zásluhy.
Böhs byl považován za sečtělého, svědomitého pedagoga, který „díky četbě vždy držel krok s dobou“, jak uvádí školní kronika z roku 1891. Paul Böhs zemřel 4. července 1892 na mozkovou mrtvici.
Eustachius Wenzel Pimmer, narozen roku 1845 ve Stádlech (okres Prachatice), navštěvoval tři třídy reálky v Českých Budějovicích a absolvoval dvouleté preparandium (přípravný učitelský kurz) v Linci. Po získání učitelského osvědčení roku 1873 působil na několika místech v Horních Rakousích; roku 1878 byl jmenován vrchním učitelem ve Wilfersdorfu.
Pimmer v roce 1898 zavedl nové, liturgicky správné církevní písně v takzvaném cecilském stylu, jimiž usiloval o odstranění zděděných melodických odchylek a návrat ke starší, a jak se tehdy soudilo, „čistší“ církevní hudbě. Za péči o církevní hudbu mu ministerstvo vyučování roku 1894 přiznalo odměnu ve výši 50 zlatých; v roce 1903 jej obec Wilfersdorf jako výraz poděkování za jeho zásluhy jmenovala čestným občanem.
Ludwig Schuster (1870–1958): JAKÝ OTEC, Taková dcera
Ludwig Schuster, narozený 30. července 1870 ve Vídni-Hernalsu, přišel v roce 1889 do Wilfersdorfu s čerstvým diplomem jako uchazeč o učitelské místo. Školu vedl v letech 1911–1923, dále se uvádí, že v roce 1927 působil jako sbormistr. Schuster zemřel 6. září 1958 ve Wilfersdorfu.
Jeho dcera Renate Hawelka předala v roce 1985 vlastivědnému muzeu ve Wilfersdorfu rozsáhlou sbírku notového materiálu a dalších předmětů. Paní Hawelka vyprávěla, že jejich rodina vždy doufala v to, že v obci jednou vznikne muzeum. Předměty z rodinné sbírky položily základy nejen dnešnímu vlastivědnému muzeu ve Wilfersdorfu, ale také výzkumu, který se týká se wilfersdorfských sbormistrů. Tento výzkum v současnosti doznal pokračování v digitální podobě v katalogu DIP.
Matthias (Mathias) Howurek (1890–1955 / NEUVEDENO)
Matthias (křestním jménem Mathias) Howurek, narozený 27. listopadu 1890 ve Stützenhofenu, nastoupil roku 1924 po Ludwigu Schusterovi jako vrchní učitel. Působil jako regenschori (ředitel kůru), sbormistr katolického kostela ve Wilfersdorfu i jako kapelník. Byl také správcem lidové vzdělávací knihovny, pomáhal obecní kanceláři a založil skautský oddíl. V roce 1938 jeho služba ve Wilfersdorfu skončila.
Po druhé světové válce působil Matthias Howurek do roku 1955 v Bullendorfu, což je katastrální obec ve Wilfersdorfu, poté odešel do důchodu.
Poválečné období a spolky
Ernst Kellermann (1919–1980): Život zasvěcený hudbě
Ernst Kellermann, narozený 1. listopadu 1919 v Gnadendorfu (dnes okres Mistelbach), absolvoval učitelský seminář ve Vídni-Strebersdorfu, kde v roce 1938 složil maturitní zkoušku. Ve stejném roce nastoupil do školní služby v obci Waldviertler Hirschenwies, dnes katastrální obec Moorbad Harbach. Během druhé světové války byl Kellermann jako radiotelegrafista nasazen na různých válečných frontách; v roce 1943 byl zajat v Tunisku. Ale i v zajetí zůstal věrný hudbě, v táboře založil malý hudební orchestr a zapisoval si noty, které si pamatoval. V roce 1946 se Ernst Kellermann, značně poznamenaný malárií, vrátil do vlasti. V roce 1947 působil na základní škole v Mistelbachu a 15. února 1948 převzal vedení základní školy ve Wilfersdorfu, 25. července 1948 se oženil s Theresou, s níž měl tři děti.
Kellermann zůstal silně spjatý s místním hudebním děním a až do své smrti vedl kostelní sbor, vychoval řadu zpěváků a instrumentalistů, sám hrál na pět nástrojů a v roce 1959 založil hudební spolek „Wilfersdorf a okolí“, který v krátké době přetvořil v malý orchestr vyššího stupně. Za své zásluhy obdržel řadu ocenění: v roce 1962 Velký čestný řád za „horlivou a plodnou činnost v oblasti rakouské lidové hudby“, v roce 1966 Zlatý čestný řád za dlouholetou věrnost, v roce 1971 Čestný prsten obce Wilfersdorf, v roce 1973 Rytířský řád sv. Silvestra, v roce 1976 bronzovou dirigentskou brož, v roce 1978 zlatou čestnou medaili za 40 let aktivní hudební činnosti, a v roce 1979 mu byl propůjčen stříbrný čestný odznak za podporu lidové hudby v Dolním Rakousku.
Na tomto místě je třeba zmínit některé známé skladby z pera Ernsta Kellermanna: valčík „Dorfgeschichten“ (Vesnické příběhy), pochody „Musikanten spielt auf“ (Hudebníci, hrajte!), „Kleines Vorspiel“ (Malá předehra), pochod „Musikkameraden“ (Hudební kamarádi) a „Euch zum Gruß“ (Na pozdrav vám) a také „Festmesse“ (Slavnostní mše), suita ve čtyřech větách. Ernst Kellermann zemřel 30. ledna 1980.
Franz Köstinger (1844–1898)
Franz Köstinger, wilfersdorfský rodák, železniční úředník a hudebník, byl předsedou pěveckého spolku a členem vedení Společnosti přátel hudby ve Vídni.
Jako čestný sbormistr pěveckého spolku „Arion“ složil mimo jiné latinskou mši pro mužský sbor a varhany a aranžmá korutanských lidových písní. Zemřel roku 1898 ve Vídni.
Otto Krischke (1886–1949): Hudební pedagogika a výzkum
Otto Franz Josef Krischke, syn učitele Josefa Krischkeho z Wilfersdorfu a Pauline Mayerové, se narodil v roce 1886 ve Wilfersdorfu, kde byl 2. května pokřtěn, jeho křest je zaznamenán v matrice (dům č. 154, dnes „Prantlova vila“). V roce 1913 se ujal vedení městské hudební školy ve štýrském Knittelfeldu, kde rovněž převzal církevní hudební službu. První světová válka jeho práci přerušila, jelikož byl v roce 1915 povolán do vojenské služby a brzy poté, těžce nemocen, ze služby propuštěn.
Otto Krischke se po roce 1918, i navzdory přetrvávajícím zdravotním následkům, zasloužil o obnovu koncertního a školního hudebního života. Pořádal symfonické koncerty Haydna, Beethovena, Schuberta, Mozarta, Webera, Wagnera, Schumanna a Bacha, přednášky o hudební historii, a vybudoval sbor učitelů hlavních hudebních předmětů, jako je klavír, housle a žesťové nástroje. Krischke působil jako hudební pedagog, badatel lidových písní a skladatel, složil například skladbu „Lustige Leit, Ledige Leit“ (Veselí lidé, svobodní lidé). Otto Krischke zemřel v roce 1949 v Grazu čili Štýrském Hradci.
RODINA KNIESCHEK: UČITELSKÁ TRADICE MEZI WILFERSDORFEM A HOHENAU
Wilfersdorfské školní kroniky opakovaně uvádějí členy rodiny Knieschek (historicky též Knischek), jejichž profesní dráhy názorně odrážejí vysokou mobilitu učitelského a hudebního personálu na sklonku 19. století.
Anton Knieschek (Wilfersdorf, 1. listopadu 1874 - 20. listopadu 1882) je nejprve uváděn jako podučitel, následně byl jmenován vrchním učitelem v Hohenau an der March. Jeho jméno se objevuje v notových sbírkách i ve slavnostních zápisech, například při stříbrné svatbě císařského páru Františka Josefa a Alžběty dne 24. dubna 1879, kde je uváděn jako jeden z členů učitelského kolegia.
Archivní záznam z roku 1876 se zmiňuje o jeho zaměstnání učitele první třídy ve Wilfersdorfu. Dne 20. listopadu 1882 zde jeho služba skončila přeložením do Hohenau an der March. Josef Knieschek je dále roku 1878 uveden jako učitel ve Wilfersdorfu v souvislosti s neformálním předáním stříbrného záslužného kříže vrchnímu učiteli Böhsovi – což je dokladem úzkého sepětí rodiny s místním školním a hudebním provozem.
Tento blogový příspěvek působivě ukazuje, kolik cenných poznatků se skrývá v historických kronikách. Muzea v tomto ohledu hrají centrální roli, jejich archivy a sbírky jsou nepostradatelným zdrojem pro výzkum regionální historie. Vynikajícím příkladem jsou sbírky notových archivů vlastivědného muzea ve Wilfersdorfu, které vznikaly po celé generace. Poskytují vhled do živého, profesionálně organizovaného místního hudebního života a vybízejí k hlubšímu výzkumu.
Díky digitální inventarizaci v katalogu DIP jsou tyto hudební sbírky dokumentovány, uchovávány pro další výzkum a jsou snadno dostupné všem zájemcům, ať už se jedná o vědecké instituce nebo kohokoliv, kdo se zajímá o kulturu.
Text: Hans Huysza, Barbara Linke
Informace a další odkazy:
Vlastivědné muzeum ve Wilfersdorfu
- Lichtenštejnské muzeum ve Wilfersdorfu
Rytířký řád svatého Silvestra (Wikipedie)
- Místa hudby: Hudba v dolnorakouských regionálních muzeích a sbírkách
- Prohlédněte si katalog DIP a objevte sbírky Dolního Rakouska!
♪ MÍSTA HUDBY ♪
OBJEVTE NAŠE DIGITÁLNÍ VÝSTAVY!