Trůní v lese Molderberge
![[Translate to Czech:]](/fileadmin/_processed_/9/3/csm_Logo_RGB_Color_WEB_EN_7daa328e59.png){kind=logo}
[Translate to Czech:]
Bazilika Maria Dreiechen:
Toto poutní místo, viditelné již z dálky, je cílem mnoha poutních cest. Ponořte se s námi do historie tohoto místa a vydejte se na prohlídku impozantního kostela!
Dějiny poutního místa
Historie poutního místa sahá do poloviny 17. století; třicetiletá válka právě skončila a luteránství většiny obyvatel severního Dolního Rakouska a jižní Moravy bylo státní mocí poměrně úspěšně obraceno zpět na katolictví. Poválečná bída a nejistota oživovaly a posilovaly ztracené vyznání.
Matyáš Weingartner (do legendy vstoupil s příjmením Weinberger), kožešnický mistr a měšťan z blízkého Hornu, tehdy těžce onemocněl a v modlitbách se upnul ke své voskové sošce Panny Marie Bolestné, která se v jeho rodu dědila po dlouhé generace i v dobách luterství. Ve snu ucítil nadpřirozené vnuknutí, aby se po uzdravení vzdal milované sošky a umožnil její veřejné uctívání. Přestože nemoc jako by zázrakem zmizela, Matyáš dlouho váhal.
Opakovaný sen a rada zpovědníka jej nakonec přiměla k činu. V den Nanebevstoupení Panny Marie roku 1656 zavěsil svoji sošku na mohutný trojitý dub v úbočí Horního Moltského kopce, při cestě z Hornu do Egenburku. Příběh se brzy stal legendou a základem poutní tradice, jejíž motto zní: „Panna Marie pomohla – Panna Marie bude pomáhat i dál!“
Zpočátku bylo místo u Tří Dubů uctíváno velmi komorně, neboť majitel hornského panství Ferdinand Zikmund hrabě Kurz ve stejné době (1656) založil na předměstí Hornu kapli Panny Marie Altöttinské a přikázal poddaným, aby ji navštěvovali. Po čase však věhlas Tří Dubů začal převažovat. Docházelo zde k zázračným uzdravením a popularitě napomáhala i skutečnost, že místo leželo v blízkosti staré poutní „České cesty“ z jižní Moravy do Mariazell. Také dnes je pro české a moravské poutníky do Mariazell zastávka u Třech Dubů milou povinností.
V roce 1680 do koruny trojitého dubu udeřil blesk a vzácná vosková Pieta shořela. Událost se stala v době, kdy Dolní Rakousko i jižní Moravu sužovaly hrůzné morové epidemie. Většina obyvatel proto přirozeně hledala východisko v mariánském kultu a příkladné zbožnosti. Ožehlý trojitý dub opět obrazil zelení, což všichni považovali za znamení naděje a obnovené Boží přízně. Hornský purkmistr Sebastian Friedrich nechal u místního sochaře Matyáše Sturmbergera vyřezat z lipového dřeva novou sošku Piety, kterou v krytém rámu opět zavěsil na starý trojitý dub. Brzy byla soška přemístěna do dřevěné kapličky, zbudované „ze 150 latí“. Oblíbené místo začalo kolem roku 1700 díky podpoře majitele hornského panství hraběte Hoyose spravovat poustevnické bratrstvo, povolané z okolí Scheibbsu. Poustevna byla postavena nad roklí se studánkou (dnes hostinec „Bründlheuriger“).
V letech 1730 až 1733 byla dřevěná kaplička nahrazena zděnou barokní kaplí. Zástupy věřících dále narůstaly (až 50 tisíc osob ročně), a bylo patřičné, aby nějaká větší církevní organizace zajistila pravidelné bohoslužby. V roce 1740 se tohoto úkolu chopili altenburští benediktýni. Jejich nedaleký klášter nad řekou Kampou měl tehdy za sebou rozsáhlou barokizaci a byl předpoklad, že atraktivní poutní místo v jeho blízkosti by pomohlo rozšířit klášterní věhlas. Altenburský opat Placidus Much byl pevně rozhodnut dodat Třem Dubům náležitou barokní grandióznost.
Dne 8. května 1744 byl položen základní kámen k výstavbě velkolepé mariánské baziliky. Vedle altenburského opatství zaštítil tento náročný stavební podnik finančně i majitel hornského panství Filip Josef hrabě Hoyos. Projekt pozdně barokního chrámu s centrální kupolí vypracoval stavitel Leopold Wissgrill podle předloh svého učitele, architekta Josefa Munggenasta. Freskové výzdoby se zhostili neméně známý Paul Troger a jeho žák Jan Václav Bergl. Stavba samotná trvala šest let, v následujících rocích byl postupně doplňován inventář kostela. Starší třídubská kaple byla zachována a začleněna do prostoru za hlavním oltářem nové baziliky. Tamtéž byl do zvláštního výklenku umístěn i odumřelý kmen trojitého dubu, jenž dal poutnímu místu pojmenování. Nová bazilika se stala dominantou a „Perlou Hornské pánve“. Altenburští benediktýni ji začlenili pod svoji nejbližší faru v Riedenburku u Hornu.
Církevní reformy císaře Josefa II. však brzy dolehly i na Tři Duby. Pouhých třicet tři let od dokončení baziliky (1783) byly poutě císařským nařízením zakázány, poustevna nad studánkou zavřena. Úplnému zrušení oblíbeného chrámu se tehdy naštěstí podařilo zabránit povýšením třídubské baziliky na farní kostel pro nedaleké vesničky Molt (Mold), Mörtersdorf a Zaingrub. Lidé tak mohli bývalé poutní místo dále navštěvovat. V roce 1828 bylo vstupní průčelí kostela doplněno stavitelem Karlem Benedikterem o charakteristické dvojvěží, čímž bazilika získala dnešní podobu.
Během druhé třetiny 19. století josefinismus definitivně odezněl a staré barokní poutní tradice opět ožily, ba co více, nabyly ještě vyšší intenzity. Ke Třem Dubům cestovali poutníci z celého Dolního Rakouska a jižní Moravy. Zlom přišel teprve v nelehkých letech první a druhé světové války, kdy bylo kostelu také odňato několik zvonů. Vznik železné opony a etnická výměna v jihomoravském pohraničí v letech 1945–1948 pak znamenala v poutním životě další výrazné oslabení.
Nejnovější, opět pozitivní kapitola dějin se začala psát roku 1957, kdy u příležitosti 300 let od třídubského zázraku byl poutní chrám Bolestné Matky Boží povýšen na papežskou baziliku (basilica minor). Třísetpadesátileté jubileum v roce 2006 bylo ještě radostnější: velkých oslav u Tří Dubů se zúčastnily tisíce poutníků ze všech koutů opět sjednocené a svobodné střední Evropy.
Malý průvodce po poutní bazilice:
Chrám je poněkud netradičně orientován kněžištěm k severu. Jižní průčelí s dvojvěžím a klasicistním pilastrovým řádem, vysokým přes tři patra, působí monumentálně a je viditelné z velké dálky. Nad vstupním portálem jsou umístěny sluneční hodiny a nad nimi ve velkém výklenku rozměrná socha Piety Třídubské, zhotovená, podobně jako další kamenné plastiky v chrámu, Leopoldem Fahrmacherem z Egenburku.
Ačkoli z vnějšku působí bazilika jako obdélný chrám s příčnou lodí, interiér návštěvníka překvapí centrálním oválným prostorem s kupolí, ze kterého k jihu vybíhá obdélná loď s hudebním kúrem, na východ a západ vysoké postranní kaple - náznaky příčné lodi a k severu kněžiště (chór), prodloužené v prostoru za oltářem o původní nízkou třídubskou kapli.
Rozměrná nástropní freska vysoké umělecké hodnoty v centrální kupoli chrámu byla vymalována Paulem Trogerem v roce 1752 a zobrazuje Pannu Marii v Nebeské Slávě. Matka Boží, vítězící nad pozemským žalem, přichází v doprovodu svého syna Ježíše do nebeského společenství s Nejsvětější Trojicí, svatými a anděly. Dvě fresky nad lodí s hudebním kúrem zhotovil v roce 1771 Jan Václav Bergl. Zpodobňují Přenos archy úmluvy na horu Sion a Vystavení archy úmluvy. Konečně dvě fresky v kněžišti pocházejí z roku 1760 od Johanna Hautzingera, dalšího Trogerova žáka. Nazývají se Přímluva židovské královny Ester u perského krále Ahasvera a Neposkvrněné početí Panny Marie.
Hlavní oltář se svými sloupy a velkými volutami na vrcholu dominuje celému chrámovému prostoru. Středobodem oltáře je schránka s uctívanoumilostnou soškou Piety Třídubské a nad ní reliéf trojitého dubu.
Vrchol oltáře zpodobňuje Nejsvětější Trojici. Projdeme-li úzkým ochozem za oltář, uvidíme výklenek s torzem původního trojitého dubu a také starou třídubskou kapli, dnes klenotnici s votivními dary od poutníků.
Vydejte se s námi ze Znojma na poutní cestu do Maria Dreieichen a objevte po cestě historické památky a kapličky, kostely a muzea, stejně jako nádherné výhledy a přírodní krajinu!
- publikace: Poutní cesta ze Znojma do Maria Dreieichen
- Pokladnice Maria Dreieiechen: Zázraky zachycené ve slovech a obrazech
- KPF Projekt: Znojmo do Maria Dreieichen
