Historické krásy jiho moravského města Znojmo

Z dějin města

Jako středisko široké oblasti platilo Znojmo již v době velkomoravské (8.–10. století). Tehdy leželo v poloze Hradiště sv. Hippolyta. Po připojení Moravy k Čechám se stalo jedním z údělných sídel moravských Přemyslovců. Na konci 11. století byl vybudován na ostrožně nad soutokem Dyje a Gránického potoka znojemský hrad s proslulou knížecí rotundou.

Před rokem 1226 byly osady na předpolí hradu včleněny králem Přemyslem Otakarem I. do nově založeného hrazeného města, prvního svého druhu na jižní Moravě. Jako pevnost demonstrující moc a sílu českých králů a středisko obchodu sloužilo město až do pozdního středověku. Renesanční epocha zanechala ve městě nejhmatatelnější stopu. Třicetiletá válka zatlačila význam Znojma na dlouhá desetiletí do pozadí, k výraznějšímu oživení a vzestupu došlo teprve s nástupem občanské společnosti a výstavbou rakouské Severozápadní dráhy v 2. polovině 19. století. Před první světovou válkou bylo Znojmo nejlépe prosperujícím střediskem na severním předpolí metropolitní Vídně, do stejné doby spadají i velmi úspěšné počátky cestovního ruchu ve městě a rozmach výroby proslulých znojemských okurek. Během 20. století však význam města značně upadl. Svoji roli v tom sehrála periferní poloha na střežené hranici a odklon hlavních dopravních tahů do Rakouska přes Mikulov a Břeclav. Výstavba znojemské údolní přehrady v letech 1964–1966 také zničila jeden z návštěvnických magnetů města – věhlasnou přírodní říční plovárnu. Teprve s příchodem svobody a nového století zažívá město oživení.

V 1. třetině 13. století se na opevněném předhradí znojemského hradu usadil se svolením krále Václava I. žebravý řád minoritů. Václavův syn Přemysl Otakar II. přivedl k minoritům i jejich ženskou odnož klarisky, čímž byl založen monumentální sdružený klášter se společným chrámem „U Matky Boží“. V kryptě kostela odpočívalo po dobu osmnácti let Přemyslovo mrtvé tělo, přivezené sem od vídeňských minoritů po bitvě na Moravském poli (1279-1297).

V roce 1534 klášter převzali františkáni observanti. Po třicetileté válce zažil sdružený klášter velký rozmach, kostel byl částečně barokizován a hojně podporován zbožnými znojemskými měšťany. Po zrušení klášterů za vlády císaře Josefa II. byly budovy zčásti adaptovány pro erární účely, velká část kláštera klarisek a kostel byly demolovány.

Od roku 1949 slouží budova minoritského (františkánského) kláštera Jihomoravskému muzeu ve Znojmě.

Výrazná znojemská dominanta, jež se vedle radniční věže uplatňuje téměř u všech pohledů na město. Zasvěcení sv. Mikuláši, patronovi obchodníků, souvisí s předměstskou kupeckou osadou zvanou Újezdec, která v okolí kostela existovala od konce 11. století.

Jméno sv. Mikuláše se objevuje již na mincích znojemského údělného knížete Litolda kolem roku 1100. Roku 1190 byl původní románský kostel darován knížetem Konrádem Otou nově založenému louckému opatství.

Při obrovských požárech města v 1. třetině 14. století vzal starý kostelík za své, takže loucká vrchnost musela přikročit ke stavbě zcela nového chrámu. Architektonický vývoj se odvíjel v několika etapách v průběhu 14. a 15. století.

Hlavní část kostela má podobu vysoké trojlodní síně členěné mohutnými válcovými sloupy. V prosinci roku 1437 bylo v chrámu veřejně vystaveno mrtvé tělo císaře Zikmunda Lucemburského.

Interiér kostela byl v baroku upravován (oltáře a plastiky), byly přestavěny některé boční kaple. V kněžišti návštěvníka zaujmou unikátní gotické fresky, sanktuarium a plastika bičovaného Krista u kůlu. Hlavní oltář je barokní a nese obraz sv. Mikuláše a také sochy zemských patronů – sv. Václava (Čechy) a sv. Leopolda (Dolní Rakousko) – a věrozvěstů sv. Cyrila a sv. Metoděje. Za zmínku stojí také zajímavá barokní kazatelna v podobě zeměkoule a novogotické varhany na kúru. V barokní boční kapli Dítěte Ježíše je umístěn zázračný obraz Panny Marie Pomocné, replika známé Panny Marie Pasovské. Dříve visel na oltáři v empírové kapličce na Mariánském náměstí, zbořené komunisty roku 1952. Věž kostela z poloviny 19. století patří k nejmladším částem kostela, k němuž byla přistavena netradičně z východní strany, tj. za kněžiště.