♪ Franz von Suppè: Hudební letovisko v Garsu ♪
Jako skladatel, kapelník a hudební vizionář výrazně a trvale ovlivnil Franz von Suppè (1819–1895) hudební život 19. století.
V této digitální výstavě se věnujeme „zakladateli vídeňské operety“ a přibližujeme, proč mu muzeum Zeitbrücke v Garsu am Kampvyhradilo část své expozice doplněnou o aktuální digitální projekty.
„Ke komponování,“ odpověděl s úsměvem, „klavír nikdy nepotřebuji. Ve své mysli slyším své skladby vždy již plně instrumentované, a tak je bez prodlení zapisuji.“
Franz von Suppè; zitiert aus Curt von Zelau, Die Wiener Operette, S. 165 ff. In: Deutsche Revue 10. Jg. 3. Band (1885)
Franz von Suppè se narodil 18. dubna 1819 ve Splitu v dnešním Chorvatsku, a je považován za jednoho z nejvýznamnějších představitelů vídeňské operety – někdy jej dokonce označován za jejího zakladatele. Hudebního vzdělání se mu dostalo mimo jiné u Simona Sechtera a Ignaze von Seyfrieda ve Vídni. Už ve 21 letech se uvedl jako kapelník v Divadle v Josefstadtu. Později působil také v Divadle na Vídeňce a v divadle Kai-Theater.
Jako mimořádná událost vstoupila do hudebních dějin premiéra jeho díla „Dívčí ústav“ („Das Pensionat“) 24. listopadu 1860 v Divadle na Vídeňce. Toto datum je považováno za počátek „zlaté éry vídeňské operety“. Suppè se při této práci inspiroval operetami Jacquesa Offenbacha, které jako kapelník ve Vídni s úspěchem uváděl. Svým vlastním kompozicím však vtiskl osobitý, specifický vídeňský ráz.
Zpočátku byl Suppè jediným skladatelem operet ve Vídni, teprve později ho následovali Karl Millöcker (1842–1899) a Johann Strauss mladší (1825–1899). Společně tvořili trojici skladatelů klasické vídeňské operety a zahájili její zlatou éru. Později se znamými tvůrci operety stali také Carl Zeller (1842–1898), Richard Heuberger (1850–1914) a Karl Michael Ziehrer (1843–1922). Kolem roku 1900 začala „stříbrná éra“ tohoto hudebního žánru, která odrážela zánik habsburské monarchie a ohlížela se s nostalgií za minulostí.
Suppèho mistrovství spočívalo v pochodovém rytmu, který jeho díla uchránil před přehnanou sentimentálností. Slavnými se staly opereta „Fatinitza-“ a „Boccaccio-Marsch“, stejně jako melodie z romantické pohádky s písněmi „Alraunl“, která se později stala známou pod názvem „Das ist mein Österreich“ („Toto je mé Rakousko“). Kombinoval vídeňskou operetu a vídeňský valčík s italskými vlivy, čímž se stal úspěšným. Zvlášť jeho předehry (ouvertury) byly považovány za mistrovská díla. Nikdy nebyly banální a hudební kritiky překvapovalo s jakým nadšením je publikum přijímá.
Franz von Suppè zemřel 21. května 1895 ve Vídni. Jeho rozsáhlé dílo zahrnuje více než 200 scénických skladeb, mezi nimi 26 uváděných operet a 3 opery, přibližně 140 písní a skladeb pro sbory a řadu dalších scénických a církevních skladeb.
Kromě své umělecké činnosti byl Suppè společenským a život milujícím člověkem. Dopisy a anekdoty ho ukazují jako vtipného hostitele, který si cenil dobrého jídla, vína a společnosti. Měl velmi blízký vztah k lázeňskému městečku Gars am Kamp, kde od roku 1876 pravidelně trávil letní měsíce. Tato oblast se pro něj a jeho druhou manželku Sofii stala místem odpočinku a inspirace. V jejich vile na Kremser Straße 40 – později známé jako „Boccaccio-Haus“ – vznikala nová díla. Umělci jako Johann Strauss mladší, Carl Millöcker či Bertha von Suttnerová vilu často navštěvovali. Právě Suttner ho inspirovala k zhudebnění jejího pacifistického díla „Die Waffen nieder“, které v češtině vyšlo pod názvem „Odzbrojte!“
Ještě v roce 1895, kdy skladatel zemřel, zřídila jeho vdova Sofie muzeum Suppè v bývalém rodinném sídle. Osobně pečovala o sbírku a provázela návštěvníky místnostmi s klavírem skladatele, partiturami a jeho osobními předměty.
Fejeton z roku 1895 uvádí:
„Věrný starý klavír […] stojí dodnes v opuštěném pracovním pokoji venkovského domu v Garsu […] neboť před tímto starým klavírem sedával Suppè vždy, když komponoval na venkově […] a právě zde vznikla převážná část hudby pro operetu „Modell.“
„Něco o Franzovi von Suppèm“, S. 13. In: Fremdenblatt, 4. října 1895
Sofie von Suppè přežila svého muže o 31 let. Každé léto přijížděla do Garsu se svou kuchařkou a společnicí, jak dokládají tzv. „seznamy návštěvníků“ městečka. Z dochovaných ústních podání se nám zachoval její popis: drobná postava, městsky oblečená, s čepičkou zdobenou modrými fialkami, podnikala každodenní procházky se svou komornou a psem. Byla člověkem s velkým srdcem a vždy pomáhala potřebným.
Památku svého manžela Sofie von Suppè vždy ctila:
„Pěstuje dojemný kult vzpomínky na zesnulého […]. Bezděky tišíme hlas […].
Velká postel tam stojí dodnes, jako by v ní skladatel přenocoval teprve včera […].“Bernhard Buchbinder, Vzpomínky na Franze von Suppè. In: Neues Wiener Journal (2374/2.6.1900)
V tomto kontextu není překvapující, že se Sofie von Suppè na počátku 20. století obrátila na městskou správu Garsu s žádostí, aby mohla svou sbírku nábytku, textilií, divadelních programů, notových a programových sešitů, stejně jako řady originálních dokumentů a dopisů zpřístupnit veřejnosti. A uspěla. V roce 1902 bylo na radnici zřízeno regionální muzeum, věnované památce Franze von Suppè. Díky této iniciativě vzniklo v Gars am Kamp jedno z deseti nejstarších městských muzeí Dolního Rakouska!
Mezitím byla pamětní expozice umístěna ve vile v Kremser Straße 40. Od roku 2002 jsou však muzejní exponáty vystaveny v muzeu Zeitbrücke v Kollergasse a přístupné veřejnosti. Mezi hlavní lákadla patří Suppèho psací stůl, klavírní křídlo, ručně psané libreto k operetě„Donna Juanita“ a rodokmen rodiny Suppè.
Při příležitosti jubilejní výstavy v roce 2019 byl v muzeu Zeitbrücke nově upraven prostor pro speciální expozici, vybaven audiovizuálními prvky a doplněn zapůjčenými předměty z Vídeňského muzea a Rakouské národní knihovny. Výstava nepředstavuje pouze hudební dílo Suppèho, ale také jeho sociální okolí, rodinné kořeny a architekturu 2. poloviny 19. století v Garsu.
Kromě vystavovaných předmětů jsou součástí expozice i moderní audiovizuální prezentace připravené ke 130. výročí úmrtí Franze von Suppè (1895/2025). V rámci projektu „Místa hudby“ digitalizovali pracovníci muzea skladatelovy dopisy, vytvořili záznamy na Wikidatech a průběžně připravují interaktivní pomůcky pro děti a mládež. Cílem je přiblížit Suppèho hudební odkaz moderním a snadno přístupným způsobem, a to zejména mladým lidem otevřeným kultuře.
Srdečně zveme k návštěvě muzea a přejeme příjemné hudební zážitky
Muzeum Zeitbrücke v Garsu nabízí širokou škálu témat: vedle Franze von Suppè představuje pomocí poslechových ukázek také Falca, dalšího slavného obyvatele Garsu. Mezi další hlavní témata výstavy patří archeologie a historie osídlení regionu, období Babenberků, historie garského hradu, ale také řemesla, cechovní tradice a fenomén letních pobytů v Garsu.
Součástí muzea je také 1. Rakouské obchodní muzeum, které dokumentuje dlouhou historii obchodního domu Kiennast (existujícího od roku 1585). Dále je zde představen cech řezníků v Garsu, jenž je od roku 2023 zapsán na seznamu rakouského národního nehmotného kulturního dědictví.
Muzeum je pro návštěvníky otevřeno od dubna do října o sobotách, nedělích a svátcích od 10 do 12 hodin a od 14 do 17 hodin.
Databáze a dokumentace: Silvia Schuster, Anton Ehrenberger a Leonhard Huber
Text: Barbara Linke
Překlad: Svatopluk Jánský
Další odkazy:
- Zeitbrücke v Garsu am Kamp
- skladatelovy dopisy
- Místa hudby: Hudba v regionálních muzeích a sbírkách Dolního Rakouska
- Chat mit MuseumsMenschen: Objevte deset nejstarších městských muzeí Dolního Rakouska
♪ Místa hudby ♪
Objevte naše digitální výstavy!